Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: "Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecéj... A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi zavolat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem dom", on složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...""
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"No jasně, tati..."