Popularita
|
24 hod |
3 dni |
Týždeň |
Mesiac |
Rok |
Celkom |
| Poradie |
3. |
3. |
3. |
3. |
3. |
1. |
Príspevky
Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: "Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecéj... A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi zavolat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem dom", on složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...""
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"No jasně, tati..."
Mladý mnich ráno vstal a jde na snídani. Cestou potká dvě jeptišky, on jim popřeje dobrého jitra a ony povídají:
"Bratře, tys dnes vstal z postele na špatnou stranu."
Mnich nějak nechápe, co to má znamenat, ale když se mu stejné odpovědi na pozdrav dostane i od několika dalších mnichů u snídaně, rozhodne se jít se poradit s představeným kláštera. Vejde do jeho místnosti. Otec spustí:
"Bratře..."
"Ne, Otče, nevstal jsem na špatnou stranu postele."
"Cože?"
Mnichovi došlo, že otec zřejmě chtěl říci něco jiného:
"Promiňte, otče, to nic. Co jste chtěl říci?"
"Bratře, chtěl jsem se jen zeptat, proč máš na nohou boty sestry Anny?"
Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká:
"Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka."
"Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát."
"Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak."
"No teda, to je pěknej problém..." a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas:
"Kovář, prosím."
Manželka zařvala:
"Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!"
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo:
"Kdo volá, prosím?"
Slečna Bea, organistka v kostole, je osemdesiatnička. Nikdy nebola vydatá, no každý ju má rád pre jej milotu a dobrotu. Jedno popoludnie ju navštívil farár. Pozvala ho do obývačky, v ktorej stál organ. Slečna Bea šla pripraviť čaj. Farár sa posadil oproti organu a hneď si všimol sklenenú misu s vodou položenú na ňom. Plával v nej totiž kondóm. Vtom sa vrátila slečna Bea s čajom a koláčikmi. Farár sa najprv snažil neprejaviť, že si všimol kuriózny obsah nádoby, ale napokon neodolal...
"Slečna Bea, som zvedavý, čo mi poviete o tomto..." a ukázal na nádobu.
Ona na to: "Ach, áno, nie je to úžasné? Pred pár mesiacmi som šla cez park a na tráve som našla ten malý milý balíček. Pokyny na ňom uvádzali, že obsah balíčka treba umiestniť na organ, udržiavať vlhký a že ochraňuje pred prenosnými ochoreniami... A viete, že som celú zimu nedostala chrípku?"