Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů. Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se ocitne před nebeskou bránou.
Svatý Petr mu říká:
"Tak vidíš, Pepo, umřel jsi ve spánku".
Pepa zalamentuje: "Ale proč, svatý Petře? Vždyť já toho mám ještě tolik v živote udělat? Nešlo by to nějak, abych se vrátil?"
Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká:
"No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice. Chceš?"
"To víš, že chci!"
Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. V tom si ho všimne kohout,a ptá se:
"Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede?"
"No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole."
"To jsou vajíčka, to je v pořádku. Jenom je sneseš, pak to přestane."
Za chvilku Pepa snese první vajíčko. Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko. Najednou ním někdo třese.
"Co je, co se děje?"
Manželka křičí: "Kadíš do postele, ty prase!!!"