Dvě ženské z vesnice mají svatbu stejný den, a asi po roce se opět potkají a vyprávějí si. První říká:
"Můj muž je na mne tak hodný. K narozeninám mi koupil nádhernnou brož s rubínem a diamantový náhrdelník."
"To je hezké."
"A k vánocům mi vybavil kompletně celou kuchyň."
"To je hezké."
"A k výročí svatby mi věnoval nejnovější model Mercedesu."
"To je hezké."
"A co tvůj manžel, jaký je?"
"No, víš, vzala jsem si člověka trochu nad moji úroveň, tak mi zaplatil společenskou školu."
"Společenskou školu? A co se tam učí?"
"No, třeba mne naučili říkat "To je hezké" místo: jdi do prdele!"