John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout,že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John má se svojí spolubydlící vztah, a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jako by četl její myšlenky, John povídá:
"Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!"
Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
"Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat??"
John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu. Sedl si a napsal:
"Milá mami, já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ani netvrdím, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí. S láskou John."
O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo:
"Drahý synu, já netvrdím, že s Julií spíš, ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu naběračku na omáčku našla. S láskou máma"