Jednou takhle v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, z ničeho nic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven.
Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a tváří se jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený a tak přijde k němu a povídá:
"Hej, víš ty, kdo jsem?"
"Jo to vím."
"A ty se mě nebojíš?"
"Jasně, že ne."
"A proč se mě nebojíš?"
"Víš, pětadvacet let jsem ženatej s tvojí sestrou."